Do podnikání zasahuje celá řada zákonů, jimiž se podnikatel musí řídit. V tomto článku si připomeneme nejdůležitější zákony, na které by podnikatel neměl zapomínat. Vlastní podnikání definuje § 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku jako „soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku“. Obchodní zákoník upravuje postavení podnikatelů (fyzických i právnických osob), obchodní závazkové vztahy, postavení nepodnikatelů (např. v případě nekalé soutěže) a další vztahy související s podnikáním. Od 1. 1. 2014 bude tato problematika ošetřena zčásti zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (bude řešit pouze problematiku obchodních společností a družstev) a novým občanským zákoníkem, zákonem č. 89/2012 Sb. Ten bude upravovat veškeré závazkové vztahy.
Vlastní činnost podnikatele je ošetřena zpravidla zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Živnostenský zákon vymezuje činnosti, které jsou nebo nejsou živností a dále vymezuje podmínky, za jakých lze pro danou činnost získat živnostenské oprávnění. Zákon rozlišuje živnosti ohlašovací a koncesované. Do ohlašovacích živností patří živnosti volné, řemeslné a vázané. Živnost volnou, pod názvem „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ lze získat takřka ihned, bez prokazování praxe či odborné způsobilosti. Uchazeč si pouze zvolí obory, které chce v rámci živnosti vykonávat. Pro získání řemeslných (např. zámečnictví), vázaných (např. vedení účetnictví a daňové evidence) a koncesovaných (např. provozování taxislužby) živností je zapotřebí prokázat odbornou způsobilost a praxi. Pokud podnikatel není pro takovouto činnost způsobilý, může ji vykonávat za pomoci odpovědného zástupce, který podmínky splňuje.
Vedle živnostenského zákona existují další zákony, na jejichž základě lze podnikat. Jedná se např. o zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky nebo o zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství.
Zatímco s živnostenským zákonem se podnikatel potýká zejména na začátku podnikání, jiné zákony ho budou provázet celé podnikání. Jedná se zejména o daňové zákony. Podnikatel je tak povinen zaregistrovat se u místně příslušného finančního úřadu jako plátce daně z příjmů fyzických osob. Poplynou mu totiž příjmy ze samostatné výdělečné činnosti podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Zaměstnává-li zaměstnance, je povinen se zaregistrovat také k zálohové či srážkové dani. Pokud podnikatel ke své výdělečné činnosti využívá auto, registruje se k dani silniční upravené zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční. Když obrat podnikatele překročí 1.000.000 Kč za dvanáct nebo méně kalendářních měsíců následujících jdoucích po sobě, stává se plátcem DPH podle § 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Samozřejmě podnikateli nic nebrání v tom, aby se k dani z přidané hodnoty registroval dříve, pokud je to pro něj výhodné. Vedle daní podnikatel musí odvádět také pojistné na zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění definují okruh pojištěnců, výši pojistného a práva a povinnosti pojištěnců. Není – li jednotlivými daňovými zákony stanoveno jinak, postupuje se při veškerých úkonech spojených s daněmi (a pojistným) v souladu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňovým řádem.
Daně a pojistné podnikatelé často nechávají až na konec roku. V průběhu roku musí vedle své podnikatelské činnosti vést záznamy o svém hospodaření. Fyzické osoby mohou volit mezi daňovou evidencí upravenou § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů nebo (podvojným) účetnictví podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. V případě, že roční obrat fyzické osoby přesáhne 25 milionů Kč, stává se od následujícího roku účetní jednotkou a musí vést (podvojné) účetnictví. Obdobně fyzické osoby zapsané v obchodním rejstříku mají povinnost vést účetnictví. Některá ustanovení zákona o účetnictví se použijí také v daňové evidenci. Jedná se např. o náležitosti účetních dokladů nebo o způsoby oceňování majetku. Kromě účetnictví a daňové evidence existuje ještě třetí možnost „účtování“, s pomocí paušálních výdajů podle §7 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Podnikatel eviduje pouze své příjmy. Výdaje stanovuje procentem z příjmů. Podle oboru své činnosti volí mezi 30%, 40%, 60% a 80%. Podnikatelé mají možnost přecházet z jedné metody účtování do jiné, musí však dodržet veškeré zákonem stanovené postupy.
