Institut osoby spolupracující
18.2.2019
Podnikání se spolupracující osobou, členem rodiny, je jednou z nejstarších možností společného podnikání více fyzických osob. Řemeslníkům, zemědělcům nebo obchodníkům často pomáhali s jejich podnikáním děti a manželky.
Institut tzv. spolupracující osoby upravuje § 13 zákona o daních z příjmů. Ten umožňuje rozdělit část příjmů a výdajů na spolupracující osoby, kterými mohou být
- spolupracující manžel (manželka),
- spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti,
- člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu.
Spolupracující osoba musí splňovat veškeré požadavky, které jsou pro podnikání nutné. Musí být tedy plnoletá, způsobilá k právním úkonům a splňovat kvalifikační a jiné předpoklady, které jsou k vykonávání daného podnikání nutné. Pro takovéto podnikání je tedy postačující, když veškeré podmínky nutné k podnikání, jakož i oprávnění k podnikání má pouze jedna osoba.
Rozhodne – li se podnikatel, že bude podnikat se spolupracující osobou, musí být spolupracující osoba registrována na finančním úřadě, zdravotní pojišťovně a zpravidla na okresní správě sociálního zabezpečení. Spolupracující osobu je nutné zaregistrovat na finančním úřadě k dani z příjmu z důvodu spolupráce s osobou samostatně výdělečně činnou. Spolupracující osobě bude přiděleno vlastní DIČ. Dále spolupracující osoba musí oznámit zahájení spolupráce své zdravotní pojišťovně. Podobné je to i v případě sociálního zabezpečení, spolupráci musí oznámit i příslušné správě sociálního zabezpečení, kde obdrží vlastní variabilní symbol pro platby záloh. Oznámením o spolupráci totiž může vzniknout povinnost platit zálohy. Spolupracující osoba, stejně jako osoba samostatně výdělečně činná, není povinna platit nemocenské pojištění. V případě, že chce být nemocensky pojištěna, musí si podat přihlášku k nemocenskému pojištění. K finančnímu úřadu i k institucím zdravotního a sociálního pojištění má spolupracující osoba stejné povinnosti, jako „běžný podnikatel“. Spolupracovat s osobou ve společné domácnosti jako spolupracující osoba může i osoba, která samostatně podniká nebo která je zaměstnaná u svého zaměstnavatele. Spolupráci lze vykonávat také jako vedlejší činnost.
Zákon o daních z příjmů nabízí dvě alternativy, resp. dvě kategorie spolupracujících osob s rozdílným rozdělením příjmů (a výdajů) mezi podnikatele a spolupracující osobu (osoby):
- 50 % v případě spolupráce manželů,
- 30 % v případě spolupráce s ostatními osobami ve společné domácnosti.
V tomto případně jsou zvýhodněni manželé. Je – li spolupracující osobou manželka (manžel), může poplatník převést až 50 % na spolupracující osobu, nejvýše však 540.000 Kč ze svého „zisku“. Zákon totiž stanovuje, že částka připadající na spolupracujícího manžela (manželku), o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 540.000 Kč. Netrvá – li spolupráce po celý rok, pak za každý i započatý měsíc spolupráce lze převést maximálně 45.000 Kč. V případě ostatních osob, které žijí s poplatníkem v jedné domácnosti, lze na tyto osoby převést až 30 % příjmů a výdajů. Maximálně však do výše rozdílu příjmů a výdajů nepřevyšující 180.000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období. Pokud spolupráce netrvá po celé zdaňovací období, lze odečíst 15.000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce. Zde je nutné uvést, že 30 % je podíl, který lze převést na všechny osoby žijící ve společné domácnosti. Rozhodne – li se poplatník podnikat s manželkou a dvěma dětmi, může na ně převést pouze 30 % svého zisku. Sám potom zdaní svých 70 %. V případě, že takto spolupracuje více spolupracujících osob, musí být výše podílu na společných příjmech a výdajích stejná. Spolupracující osoba může při zdanění svého příjmu uplatnit slevu na poplatníka. Samozřejmostí je, že u osob, které spolupracují při podnikání, nemůže podnikatel uplatnit slevu na dani. OSVČ se tím vzdává především slevy na manžela – manželku v případě nízkých příjmů a daňového zvýhodnění na dítě, které je spolupracující osobou.
Příklad využití spolupracující osoby
Pan František Novák podniká jako OSVČ. Ve svém daňovém přiznání vykazuje příjmy z podnikání a výdaje procentem z příjmů.
- Příjmy: 1.000.000,00 Kč
- Výdaje: 600.000,00 Kč
- Základ daně 400.000,00 Kč
- Daň z příjmu 60.000,00 Kč
- Daňová povinnost po uplatnění slev a zvýhodnění: 35 160,00 Kč
Manželka pana Nováka, paní Marie Nováková je ve starobním důchodu a svému manželovi pomáhá ve firmě. Proto se nabízí možnost učinit z paní Novákové spolupracující osobu. Pan Novák by ve svém daňovém přiznání vyplnil další kolonky:
- Část příjmů rozdělená poplatníkem na spolupracující osobu: 500.000,00 Kč
- Část výdajů rozdělená poplatníkem na spolupracující osobu: 300.000,00 Kč
Jeho základ daně by po této úpravě činil 200.000,00 Kč, daň z příjmů 30.000,00 Kč a po uplatnění základní slevy na poplatníka by jeho daňová povinnost činila 5.160,00 Kč.
Paní Nováková žádné vlastní příjmy nemá. Ve svém daňovém přiznání by vyplnila kolonky
- Část příjmů připadající na poplatníka jako spolupracující osobu: 500.000,00 Kč
- Část výdajů připadající na poplatníka jako spolupracující osobu: 300.000,00 Kč
Její základ daně by potom činil 200.000,00 Kč, daň z příjmů 30.000,00 Kč a po uplatnění základní slevy na poplatníka by její daňová povinnost činila 5.160,00 Kč. Celkově by manželé Novákovi finančnímu úřadu odvedli celkem 10.320,00 Kč, namísto původní částky 35.160,00 Kč.
autor: Josef Blažek
Institut osoby spolupracující
5 (100%)
3 vote[s]