Daně musí platit každý, kdo pobírá příjmy. Přitom není rozhodující, jestli příjmy pochází ze zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti. Sazby daní i pojistného jsou stanoveny zákony a pro dané období jsou neměnné. Zákony však také umožňují snížit odváděnou daň na minimum. Využití těchto zákonných výhod se někdy nazývá daňovou optimalizací.
Zřejmě nejznámějším a nejčastěji využívaným prostředkem daňové optimalizace jsou slevy na dani uvedené v §35 a následujících zákona o daních z příjmů.Zákon umožňuje od vypočtené daně odečíst částku 24.840 korun jako slevu na poplatníka. Pokud poplatník žije ve společné domácnosti s manželem či manželkou, jehož příjmy nepřesáhly 68.000 korun za rok, může si uplatnit slevu na manžela ve výši 24.840 korun. Je-li manžel držitelem průkazu ZTP/P, zvyšuje se sleva na dvojnásobek. Obdobně lze uplatnit slevu na vyživované dítě ve výši 13.404 korun, v případě postiženého dítěte dvojnásobek. Dostane-li se daň v důsledku slev na děti do záporných hodnot, je vypočtená částka vyplacena jako daňový bonus.
Pobírá-li poplatník invalidní důchod, má nárok na slevu ve výši 2.520 korun v případě invalidity prvního a druhého stupně, v případě třetího stupně 5.040 korun. Držitel průkazu ZTP/P si odečte dalších 16.140 korun. Je-li poplatník studentem do 26 let věku nebo doktorandem do 28 let, náleží mu sleva 4.020 korun.
Jako nezdanitelná část základu daně se označují položky vyjmenované v §15. O ně si poplatník snižuje vypočtený základ daně. Poplatník si takto může uplatnit hodnotu poskytnutých darů, pokud jejich souhrnná výše přesahuje 2 % daňového základu nebo je v souhrnu vyšší, než 1.000 korun. Pokud poplatník splácí hypotéční úvěr nebo úvěr ze stavebního spoření, může si od základu daně odečíst zaplacené úroky až do výše 300 tisíc korun. Poplatník, který si platí životní pojištění, má možnost odečíst si až 12 tisíc korun ročně. Obdobně u penzijního připojištění / doplňkového penzijního spoření lze odečíst až 12 tisíc korun. Nově si však od svých příspěvků musí odečíst částku 12.000 korun ročně (v roce 2012 se jednalo o 6.000 korun).
Podnikatelé mohou využít položky odčitatelné od základu daně upravené §34. Dosáhl-li podnikatel v předchozím zdaňovacím období ztráty, může ji uplatnit až v pěti následujících zdaňovacích obdobích. Spíše teoretickou možností je odečtení 100 % nákladů, které poplatník vynaložil na výzkum a vývoj.
V případě zaměstnanců je základem daně souhrn vyplacených mezd navýšený o zdravotní a sociální pojištění hrazené zaměstnavatelem. Podnikající fyzické osoby mají de facto dvě možnosti, jak základ daně vypočítat: jako rozdíl příjmů a skutečných výdajů nebo jako rozdíl příjmů a výdajů uplatněných procentem z příjmů. §7 umožňuje využití následujících výdajových paušálů:
- 80 % u živností řemeslných a zemědělské výroby,
- 60 % u živností volných,
- 40 % u podnikání podle zvláštních předpisů (např. pojišťovací zprostředkovatelé, daňoví poradci nebo lékaři),
- 30 % v případě pronájmu.
Tyto paušály tak využijí podnikatelé s nízkými skutečnými výdaji. Je-li poplatník plátcem DPH, může se rozhodnout v rámci DPH uplatňovat skutečné výdaje a v rámci daně z příjmů výdaje procentem.
V rámci uplatňování skutečných výdajů mohou podnikatelé využít paušální výdaje na auto. Zákon o daních z příjmů umožňuje odečíst 5.000 korun měsíčně. Podnikatel tak nemusí shromažďovat doklady za pohonné hmoty a nemusí vést knihu jízd. Pokud vozidlo využívá částečně pro soukromé účely, může si odečíst jen 4.000 korun měsíčně. Paušál lze uplatnit až na tři osobní auta. Výdajové paušály lze uplatnit pouze v rámci daně z příjmů. V rámci DPH lze uplatnit jen skutečné výdaje na provoz auta a poplatník je povinen vést knihu jízd.
Spolu s nižší zaplacenou daní podnikatel ušetří také za zdravotní a sociální pojištění. Může se stát, že bude odvádět pouze minimální částky pojistného stanovené zákonem. Zde je nutné upozornit na skutečnost, že od výše zaplaceného pojistného se bude odvíjet výše případného důchodu nebo mateřské dovolené. Proto je vhodné připravit se na tyto životní situace jiným způsobem.
