Slavní čeští podnikatelé – 3. díl
18.8.2014
Tomáš Baťa, průkopník moderního řízení
Tomáš Baťa je příkladem podnikatele, který vše vybudoval od nuly. Pocházel ze ševcovské rodiny a již ve 14 letech odešel z domova, aby zkusil štěstí jinde. Později nechal napsat živnost na svého staršího bratra a s pomocí jejich sestry začali vyrábět technologicky méně náročnou vlněnou obuv.
Jedním z nejvýznamnějších Baťových úspěchů bylo, že získal zakázku na výrobu bot pro rakouskou armádu. V začátcích vykonával veškeré dělnické i administrativní práce, takže se skvěle orientoval ve výrobě i obchodu. Své zaměstnance neoznačoval jako dělníky, ale jako spolupracovníky. Vytvořil takové podmínky, aby každý pracovník mohl vybudovat kariéru díky svým znalostem a dovednostem, nikoliv díky známostem. Své spolupracovníky za dobré výkony odměňoval a za chyby sankcionoval. Nejlepší zaměstnanci mohli navštěvovat Baťovu školu práce, kde si osvojili řídící i obchodní dovednosti. Ve škole bylo vyvěšeno Baťovo moto „Neříkej mi, že to nejde. Řekni, že to neumíš“. Nejeden mladý člověk chtěl Tomáše Baťu následovat. Po 1. světové válce do Zlína mířili lidé z celého Československa. Někteří zpočátku pracovali na jeho stavbách jen za stravu a nocleh. Poválečnou krizi vyřešil odvážným krokem. Veškeré neprodejné zboží zlevnil na polovinu a tím se stalo dostupnější pro široké masy lidí. Zaměstnancům pak snížil platy, ale umožnil jim nakupovat ve své síti za zvýhodněné ceny. Mzdy zaměstnancům připisoval na vkladní knížky a mohl tak disponovat vyšší hotovostí. Pokud uvažoval o povýšení nějakého pracovníka, podíval se, kolik má naspořeno. Měl tak ihned představu, jak umí jeho pracovníci hospodařit. Tomáš Baťa si uvědomoval, že subdodávky v nejpřijatelnější kvalitě a za přijatelnou cenu pořídí pouze ve vlastní režii. Postupně tak vybudoval síť statků, továren i obchodů. V jeho podnicích se uplatnili prakticky všechny profese. Během svého života proslavil značku Baťa na všech kontinentech.
Emil Škoda, král těžkého průmyslu
Emil Škoda se narodil ve finančně zajištěné rodině lékaře. Mohl si tak dovolit studium na českých i německých školách. Díky tomu se výborně orientoval ve strojírenské výrobě. Po třech letech zaměstnání ve strojírnách hraběte Valdštejna Vartenberka v Plzni si vybudoval takovou pozici, že mohl celý podnik odkoupit a položil tak základy Škodových závodů. Díky dobrým kontaktům u rakouských bank celou výrobu zmodernizoval. Zpočátku se zaměřil na výrobu zařízení pro pivovary a cukrovary. Zakládal si na vysoké kvalitě své produkce. Zaměřoval se na sebemenší detaily. Kvalita jeho produkce tak výrazně převyšovala kvalitu konkurence. Pod vlivem mnoha válečných konfliktů vsadil na zbrojní výrobu. Ve svém sortimentu měly Škodovy závody děla různých velikostí, od malých horských děl po těžká a rozměrná děla. Zcela unikátní byl systém pojezdů, díky kterým se děla při výstřelu nezvedala. Namísto toho se vracela do původní polohy a byla připravena k další střelbě. Vedle děl vyráběly Škodovy závody kvalitní pancíř, který odolával palbě nepřítele. Zaměřovaly se také na civilní výrobu. Škodovy strojírny byly schopny vyrobit obří a přesné nosníky pro železniční mosty. Široký záběr Škodových závodů vyžadoval neustálý příliv kapitálu. Zároveň pochopil že doba velkých samostatných továrníků je pryč Proto byly Škodovy závody transformovány na akciovou společnost. I v té si však Emil Škoda udržel majoritní podíl.
Daniel Swarowski, rodák z Jizerských hor
Daniel Swarovski pocházel z Jířetína pod Bukovou. Vyučil se pasířem a po té pracoval v továrně svých rodičů. V té době se broušení bižuterních kamenů provádělo ručně, čímž se bižuterie a šperky stávaly dražšími a výrobcům klesal zisk. Po setkání s Františkem Křižíkem se pokoušel zkonstruovat zařízení na broušení šatonů, které by poháněla elektřina. Když mu bylo třicet, nechal si své zařízení patentovat. Místní řeky však neměly potřebný průtok pro výrobu elektrické energie. Zároveň zde byla velká konkurence. Na Jablonecku se skleněné šperky vyrábějí od nepaměti. Proto odešel do města Wattens v Tyrolsku. Pronajal si zde opuštěnou textilní továrnu a na řece Inn postavil elektrárnu. Na spuštění výroby ale neměl dostatek financí a tak pro svůj podnikatelský záměr hledal investora. Toho našel v Armadu Kosmannovi a spolu se švagrem Franzem Weisem založili firmu D. Swarovski & Co. Dovoz suroviny z českých skláren by byl nerentabilní, proto v Tyrolsku vybudoval vlastní sklárnu. V Tyrolsku zaměstnal i řadu svých krajanů z Jizerských hor. Kvalita Swarovského produkce převyšovala jabloneckou kvalitu. Daniel Swarovski se před 1. světovou válkou stáhl z vedení firmy. Žezlo převzali jeho synové, kteří zabrousili i do jiných oblastí, např. do optiky či výroby brusných kotoučů.
autor: Josef Blažek
