V ČR se dlouhodobě prosazuje pokles zaměstnanosti, přibližně o 0,6 % ročně, na rozdíl
od zemí EU, kde trend míry zaměstnanosti je opačný. Pokles míry zaměstnanosti zastavilo až
výrazné oživení ekonomického růstu v letech 2004 a 2005 (v roce 2005 se zaměstnanost
zvýšila o 1,2 %), které se projevilo i v pozitivním vývoji míry nezaměstnanosti. I nadále však
negativně ovlivňují míru zaměstnanosti strukturální faktory a v mezinárodní komparaci
relativně nízká tvorba pracovních míst v terciárním sektoru.
Přesuny pracovních sil vyvolané transformačním procesem nepostihly české regiony
rovnoměrně a vyvolaly značnou regionální diferenciaci trhů práce, která přetrvává dodnes.
Proměna odvětvových a profesních struktur pracovních míst v jednotlivých regionech
prohloubila strukturální nerovnováhy a v řadě míst panuje na trhu práce dlouhodobý deficit
kvalifikované nebo profesně vyhovující pracovní síly pro podnikatelský sektor. Tyto
problémy zesiluje skutečnost, že existující regionální rozdíly v nabídce pracovních míst v
podstatě nevyvolávají ani meziregionální ani profesní mobilitu obyvatel a ve struktuře
nabízených volných pracovních převažují místa určená pro kvalifikované dělnické profese,
pro které v řadě regionů paradoxně neexistuje přiměřená nabídka.
V absolutních hodnotách byl stav zaměstnanosti v celé české ekonomice (podle dat ČSÚ
z Výběrového šetření pracovních sil) v roce 2004 proti stavu v roce 2000 nižší zhruba
o 30 tisíc osob. Z tohoto poklesu šly asi tři čtvrtiny na vrub sekundárního sektoru, především
zpracovatelského průmyslu. Sektor služeb v celkové zaměstnanosti své postavení posílil
(z 56,2 % v roce 2000 na 57,8 % v roce 2004), ale jeho rozvoj nemá v České republice
ve vztahu k trhu práce zdaleka takovou absorpční kapacitu, jakou má sektor služeb vyspělých
států. V roce 2005 se trend poklesu stavu zaměstnanosti obrátil, neboť oproti roku 2004 došlo
ke zvýšení stavu zaměstnanosti o 57,5 tisíce osob.
Závažným problémem ČR je také nízký podíl částečných pracovních úvazků. Zatímco v EU
se průměrná míra částečných úvazků pohybuje okolo 17 % (nejvyšší je v Irsku a Finsku),
v ČR je dlouhodobý průměr 3,7 %. Počet registrovaných podnikatelů se dlouhodobě příliš
nemění. Nepříznivou skutečností je, podle výsledků z řady průzkumů, že v ČR obecně
převládá zájem o zaměstnání nad zájmem uplatnit se v podnikání a nést určitá rizika,
s kterými je založení firmy a překonání bariér prvního vstupu na trh spojeno. To je i jeden
z důvodů, který se promítá do rozvoje malých a středních podniků a do relativně malé
účinnosti dosavadních nástrojů podpor podnikání.
V sektoru podnikatelských služeb dochází na rozdíl od ostatních druhů služeb (pojišťovnictví,
finanční služby, pronájem nemovitostí, činnosti cestovních kanceláří apod.) k absorpci
pracovníků uvolněných z primárního sektoru. Největší zaměstnanost a produktivita v rámci
sektoru podnikatelských služeb je přitom zaznamenána v oblasti tzv. ostatních
podnikatelských činností.
Zvyšující se produktivita práce v určitých oblastech služeb (např. inženýrské činnosti, účetní a
auditorské služby, poradenství v oblasti podnikání, technické zkoušky a analýzy) je příznivou
zprávou pro další rozvoj sektoru služeb obecně. Zejména oblast ostatních podnikatelských
služeb má potenciál růstu a tím také absorpce dalších pracovníků.
Nicméně vyšší produktivita práce v této oblasti je dána vyšší úrovní odborných znalostí a
trvalým vzděláváním a zvyšováním odborné kvalifikace. Aspekt vzdělávání zaměstnanců je
předpokladem nejen pro zvyšování poskytovaných služeb, ale také jejich zapojení do
problematiky inovací a výzkumu. Sektor služeb navíc může příznivě ovlivnit jak zvýšení
podílu částečných úvazků, a tak přispět k řešení problému uplatnění znevýhodněných skupin
na trhu práce.
Převážně strukturální charakter nezaměstnanosti v ČR se stále více projevuje v narůstání
dlouhodobé nezaměstnanosti. Dlouhodobou nezaměstnaností jsou ohroženy hlavně skupiny
osob znevýhodněné na trhu práce: ženy s dětmi, čerství absolventi, osoby nad 50 let a osoby
s nízkou kvalifikací. Podle dat ČSÚ se počet dlouhodobě nezaměstnaných (nad 12 měsíců) na
konci roku 2004 v řadě regionů pohybuje již nad 50 % celkového počtu nezaměstnaných.
Podle údajů MPSV se počet dlouhodobě (registrovaných) nezaměstnaných v ČR pohybuje
nad 40 % celkového počtu nezaměstnaných.
Příčiny je třeba hledat hlavně ve stále se prohlubujícím deficitu volných pracovních míst
právě v regionech s vysokou nezaměstnaností. Dalším charakteristickým rysem je rozdílná
situace oblastí, kde na trh práce příznivě působí existence velkých podniků a zastoupení
sektorů zpracovatelského průmyslu s vysokou exportní výkonností. Z dat posledních let se
rovněž ukazuje, že na snižování úrovně celkové i dlouhodobé nezaměstnanosti se relativně
málo podílel segment malých a středních podniků a bude třeba i nadále rozvíjet cesty
zvyšující účinnost mechanismů podpory zaměstnanosti v MSP.
Jednou z příčin narůstající nezaměstnanosti (zejména v oblasti dlouhodobě nezaměstnaných)
jsou neadekvátní znalosti a dovednosti zaměstnanců. Problémy existují i se zaměstnatelností
absolventů škol, zejména středních.
Aby podnikatelské subjekty měly možnost vychovávat a zvyšovat adresnost kvalifikace svých
vlastních zaměstnanců a připravovat je průběžně na inovační a technologické změny, jsou
podporovány aktivity spojené s budováním a vybavením středisek vzdělávání v jednotlivých
podnikatelských subjektech.
V programovacím období 2004 – 2006 bylo doposud (k 30.6.2007) v rámci Operačního
programu Průmysl a podnikání (program podpory Školicí střediska) takto podpořeno celkem
77 projektů v celkové výši 356,5 mil. Kč.
V programovacím období let 2007 – 2013 se předpokládá, na základě získaných zkušeností,
dílčí úprava programu Školicí střediska v tom smyslu, že podpora bude poskytována též
subjektům působícím mimo sféru počátečního vzdělávání (privátní podnikatelské subjekty
poskytující specifické vzdělávání) zajišťujícím další profesní vzdělávání, a to zejména
zaměstnanců malých a středních podniků a zaměstnanců ze sféry služeb pro průmysl.
