Národní inovační politika rozlišuje pro léta 2005 až 2010 čtyři nosné cíle: posílení výzkumu
a vývoje jako zdroje inovací, vytvoření podmínek pro funkční spolupráci veřejného
a soukromého sektoru, zajištění lidských zdrojů pro inovační aktivity a zefektivnění výkonu
státní správy ve výzkumu, vývoji a inovacích.
V mezinárodním srovnání inovačního prostředí (podle souhrnného inovačního indexu) se
Česká republika řadí výrazně za průměr EU. Před ČR jsou Slovinsko, Estonsko a přibližně
na stejné úrovni je Maďarsko a Slovensko.
Podle podílu výdajů na výzkum a vývoj na přidané hodnotě je relativně příznivá průměrná
hodnota zpracovatelského průmyslu ČR, tažená však v podstatě jen hodnotou tohoto
ukazatele za automobilový průmysl, zatímco ostatní odvětví jsou hluboko pod úrovní
vyspělých zemí. Možný příznivý efekt vyšší technologické úrovně podniků se zahraniční
kontrolou na objem výdajů na výzkum a vývoj v ČR je redukován hlavně tím, že v řadě oborů
došlo pouze k transferu technologií, které byly vyvinuty v zahraničí se snahou pokrýt náklady
na výzkum a vývoj v mateřské zemi. Podcenění tohoto aspektu v systému investičních
pobídek tedy znamenalo, že příliv zahraničního kapitálu do zpracovatelského průmyslu ČR
přinesl podstatně menší přínos pro zvýšení jeho technologické úrovně.
Jako hlavní bariéry rozvoje inovačních aktivit se jeví nedostatečný rozsah a nevhodný
mechanismus financování inovací. Mezinárodní srovnání ukazuje, že se v ČR prakticky
nerozvinulo rizikové financování inovačních firem. Důvodem je chybějící vstřícná legislativa
upravující podporu investic finančních institucí do rizikového kapitálu a současně i
nedostatečné zdroje pro financování větších výzkumných projektů. Podíl výdajů na rizikový
kapitál v počáteční fázi rozvoje firmy je zhruba třetinový ve srovnání s vyspělými státy.
Přitom největší část rizikového kapitálu směřuje do komunikačních technologií. Dalším
brzdícím faktorem je nedostatečná kvalita sítí pro rychlý přenos dat a vysoké náklady pro
jejich využívání.
V celkových hrubých výdajích na výzkum a vývoj se pohybují země Evropské unie na
průměru 2 % z hrubého domácího produktu. Česká republika dosahuje úrovně asi o třetinu
nižší (1,35 % v roce 2003). Z jednotlivých zemí je výrazně nad průměrem Švédsko (4,3%
z HDP) a Finsko (3,4 %). V České republice souhrnný objem výdajů na výzkum a
vývoj mírně roste, avšak prakticky se nemění podíl užití v podnikatelském sektoru.
Tabulka 9: Výdaje na výzkum a vývoj
Zdroj: ČSÚ
Také vybavenost VaV lidskými zdroji nezaznamenala podstatnější posílení. Příčiny jsou
v neuspokojivé struktuře absolventů terciárního vzdělání a zatím ve spíše sporadické
iniciativě průmyslových podniků navázat kontakty s vysokými školami a vytvářet společná
centra pro výzkum a pro přípravu absolventů. Výrazně podhodnocen zůstává i podíl osob
zaměstnaných v progresivních technologiích.
Významnou potenciální bariérou lidských zdrojů v rozvoji inovačních aktivit je rovněž
nevhodná struktura absolventů vysokých škol, která neodpovídá budoucím potřebám rozvoje
ekonomiky a která je ovlivněna nefungujícími motivačními faktory a podceňováním
znalostního managementu v podnicích. Tomu odpovídá i poměrně pomalé tempo zvyšování
zaměstnanosti v tomto sektoru.
Tabulka 10: Lidské zdroje ve vědě a technologii
Zdroj: ČSÚ
Na zcela neuspokojivé úrovni je participace vysokých škol na realizačních výstupech
výzkumu a vývoje, zejména v důsledku chybějících motivačních nástrojů, které by
orientovaly výzkumnou činnost vysokých škol na potřeby podniků. Dále je třeba vytvořit
podmínky pro podporu zapojení českých firem do mezinárodní kooperace v oblastech
podporujících vznik a rozvoj malých a středních podniků v oblasti „business angels“,
inkubátorů, inovačních center a vědecko-technických a technologických parků a v participaci
VaV domácích institucí na rozvoji ERA (European Resarch Area). V současné době fungující
síť vědecko-technických parků neposkytuje služby pro transfer technologií na stejné úrovni
jako ve vyspělých zemích Evropské unie. Významný inovační potenciál v podnikatelském
sektoru České republiky představují aktivity ve vytváření oborových uskupení formou klastrů.
Jedná se o kontinuitu jedné z priorit Operačního programu Průmysl a podnikání vyhlášeného
na léta 2004-2006.
Tabulka 11: HDP na obyvatele a výdaje na VaV v regionech soudržnosti NUTS II
Zdroj: ČSÚ
S růstem inovativnosti podniků významně souvisí patentové aktivity podnikatelských
subjektů v ČR, které ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi zdaleka nedosahují
potřebných kvantitativních ukazatelů, jak lze prokázat na následujících srovnávacích
tabulkách:
Tabulka 12: Přihlášky vynálezů a udělené patenty českých subjektů u ÚPV
Zdroj: ÚPV
Tabulka 13: Přihlášky vynálezů a udělené patenty u EPO
Zdroj: ÚPV
Graf 2: Počet přihlášek vynálezů u EPO na 1 mil. obyvatel
Zdroj: EIS 2006
Hlavními bariérami růstu patentových aktivit českých subjektů jsou (podle studie „Bariéry
konkurenceschopnosti ČR“ zpracované pro MMR Technologickým centrem Akademie věd
ČR):
1) Vysoká finanční náročnost patentové ochrany
Vysoká finanční náročnost je obecně nejčastěji uváděnou bariérou v patentové ochraně a tato
překážka byla identifikována jako závažná i v průzkumu ve výzkumných organizacích a v
inovačních podnicích. Vysoká finanční náročnost se však týká pouze přihlášek patentů v
zahraničí (zejména jejich překladů do jazyků zemí, kde se přihláška podává) a nikoli přihlášek
v ČR.
Patentová přihláška v ČR zajišťuje v zahraničí prioritu po dobu 1 roku. Po jejím uplynutí již
objev není v zahraničí chráněn, a proto je nutné v tomto období podat přihlášku v
jednotlivých (vybraných) zemích. Podání přihlášky pouze v ČR a nezajištění ochrany v
zahraničí tak působí spíše kontraproduktivně, neboť v přihlášce patentu jsou uvedeny údaje,
které umožňují zneužití objevu, a konečným důsledkem může být jeho patentování v
zahraničí jiným subjektem.
2) Orientace na krátkodobé zisky a nezájem některých českých managerů investovat do
budoucnosti svého podniku
Většina firem je spíše orientována na zisky návratné v krátké době. Ochrana duševního
vlastnictví je z tohoto hlediska méně zajímavá, neboť její výsledky se projeví až ve
střednědobém nebo dlouhodobém horizontu. Tato bariéra může souviset i se značnou
fluktuací managementu u některých firem.
3) Nedostatečně vyspělé a rozvinuté průmyslově právní povědomí širší odborné veřejnosti a
pracovníků výzkumných ústavů a vysokých škol
Tato bariéra souvisí s celkovou kulturou ochrany průmyslového vlastnictví. Průzkum
provedený v nedávné době v AV ČR (Ing. Roman Wagner, 2000) mj. prokázal, že povědomí
vědeckých pracovníků o možnostech a hlavně o skutečných podmínkách průmyslově právní
ochrany nových technických řešení je na nedostatečné úrovni.
4) Zveřejnění nových technických řešení a jejich výsledků před podáním přihlášky
Tato bariéra je důsledkem nevědomosti výzkumníků (viz předcházející bariéra), kteří zveřejní
výsledky své práce například ve vědecké publikaci, přednášce na konferenci, apod.
5) Nízká motivace některých zaměstnanců patentovat nové objevy (tzv. zaměstnanecké
vynálezy)
Bariéra je důsledkem špatné zkušenosti některých zaměstnanců, jejichž snaha v oblasti
ochrany duševního vlastnictví není v podniku odpovídajícím způsobem oceněna.
6) Nefungování práva, jeho nevynutitelnost a často špatné prosazování vlastnických práv
vynálezců v praxi, se všemi právními důsledky, které z toho vyplývají, jako například v
konkurzním řízení
7) Specifické požadavky některých odvětví na utajení získaného know-how, kde patentování
nepřináší výhodu
Obligátní a obligatorní část přihlášky obsahuje stručný popis vynálezu a v některých
případech převažuje snaha o uchování nového řešení v tajnosti před konkurencí (toto se týká
například zvlášť ceněných objevů nebo poznatků v oborech, které se velmi rychle vyvíjejí).
8) Nedostatek kvalifikovaných patentových odborníků
V souvislosti s rostoucím významem a náročností ochrany průmyslových práv a
předpokládaných nárůstem patentové aktivity českých subjektů lze očekávat nedostatek
kvalifikovaných odborníků v oblasti průmyslového práva. Institut průmyslově právní ochrany
sice poskytuje dvouleté specializované studium, které absolvuje každoročně přes dvě desítky
absolventů, ale je otázkou, zda je tento počet dostatečný.
