Je nutné platit firemní kreditní kartou při cestování?
24.2.2020
Poskytnutí platebních nebo kreditních karet zaměstnancům může mít pro zaměstnavatele řadu výhod. V případě pracovních cest mohou sloužit k úhradě ubytování, pohonných hmot nebo letenek, stravného a dalších souvisejících nákladů. Jako doplňující produkt může karta poskytnout například cestovní pojištění.
Placení výdajů firmy a jednotlivých zaměstnanců prostřednictvím kreditních karet přináší především výhodu vyšší přehlednosti a prokazatelnosti, což zvyšuje komfort pro účetní a snižuje rizika účtování neoprávněných nákladů. Kreditní karta omezí i riziko neoprávněné manipulace s penězi společnosti, protože pro většinu operací je možné nastavit limity. Přehled karetních operací lze sledovat v internetovém bankovnictví
Jak je to podle zákoníku práce?
Zákoník práce se k používání kreditních a platebních karet vyjadřuje pouze v souvislosti se zahraničními pracovními cestami: “při zahraniční pracovní cestě může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem poskytnout zálohu v cizí měně nebo její část též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele“. Skutečnost, že zákoník práce hovoří o platební kartě jen v souvislosti se zahraniční pracovní cestou, neznamená, že by platební karta nemohla být zaměstnanci zapůjčena též na vnitrostátní pracovní cestu. Zaměstnavatelé, kteří poskytují zaměstnancům firemní platební karty, ať už z jakéhokoliv důvodu, mívají pochopitelnou snahu zvýšit svoji ochranu pro případ, že by zaměstnanec neoprávněně nakládal s prostředky na kartě. Za tím účelem někdy zaměstnavatelé přistupují k sepsání dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o hmotné odpovědnosti”), jejímž předmětem by, mimo další hodnoty, měla být právě i poskytnutá platební karta.
Jaké povinnosti má v souvislosti s platební kartou zaměstnavatel a jaké zaměstnanec?
S používáním platební karty samozřejmě vznikají povinnosti jak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele. Můžeme si nyní shrnout některé základní povinnosti jednotlivých subjektů v souvislosti s používáním platební karty a její promítnutí do interní směrnice. Zejména je nutné určit osobu, která bude mít ve správě platební karty. Tato osoba bude komunikovat s účtárnou a zaměstnanci, kterým bude platební karta přidělena.
Zaměstnanec je povinen např. při výběru peněz z bankomatu předat zaměstnavateli stvrzenku o výběru, provést vyúčtování nákupů provedených platební kartou a toto vše předat zaměstnavateli ve lhůtě stanoveném zaměstnavatelem. Další otázkou je, zda si zaměstnanec bude moci firemní kartou hradit své privátní potřeby. Pokud zaměstnavatel soukromé výdaje nepovolí, pak zaměstnanec nesmí firemní platební kartu používat soukromě.
Až k Nejvyššímu soudu se dostala kauza sporného použití firemní platební karty. Zaměstnavatel přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru, neboť se domníval, že jeho zaměstnanec kartu zneužil. Zaměstnanec totiž firemní kartou zaplatil útratu v restauraci nejen za sebe a své podřízené, ale rovněž za cizí osobu, která s firmou neměla žádný pracovněprávní ani obchodní vztah. Propuštěný zaměstnanec namítal, že neobdržel jasné instrukce k používání karty a že šlo o zanedbatelnou částku. Podle názoru Nejvyššího soudu se však jednalo o vědomé zneužití platební karty, což lze považovat za zvlášť hrubé porušením povinností zaměstnance, bez ohledu na výši vzniklé škody.
autor: Josef Blažek
