Pro regionální diferenciaci makroekonomických indikátorů v České republice jsou charakteristické relativně malé meziregionální rozdíly v ekonomické úrovni – měřené ukazatelem HDP na obyvatele – a poměrně značná diferenciace základních indikátorů trhu práce. V komparaci s ostatními státy však patří Česká republika stále k územím s relativně nivelizovanou ekonomickou úrovní. Vývojové trendy HDP ukazují, že diferenciace ekonomické úrovně nebyla transformačními procesy uplynulých deseti let natolik poznamenána, aby znamenala závažný společenský problém. Výraznou ekonomickou převahu si uchovává hlavní město Praha a svou váhu v rámci České republiky mírně zvyšuje ekonomika Středočeského kraje.
Hlavní příčiny panujících regionálních rozdílů jsou ve zděděné struktuře ekonomické základny, zejména pokud jde o důsledky nadměrné koncentrace ekonomicky neperspektivních výrobních kapacit do některých oblastí. K rozdílům přispívá také současný nestejnoměrný rozvoj infrastruktury ovlivňující úroveň konkurenceschopnosti regionálních ekonomik.
Analýzy ukazují, že regionální údaje o úrovni HDP na obyvatele nejsou v nijak zřetelné korelaci s objemy zahraničních investic ani s dalšími potencionálními faktory ekonomického rozvoje: investicemi do zpracovatelského průmyslu, strategických služeb a technologických center a s výdaji na výzkum a vývoj. Jasnou dominanci má metropolitní oblast kolem Prahy s koncentrací řídících, finančních a správních struktur a s rozvinutou navazující infrastrukturou služeb. U všech prezentovaných dat získává oblast Prahy a regionu Střední Čechy v souhrnu více než 50% z finančního efektu zmiňovaných faktorů. V oblasti výzkumu a vývoje mají oba tyto regiony 60% kapacit univerzitního významu a 60 % prostředků z veřejných zdrojů.V rámci jednotlivých krajů se VaV infrastruktura převážně koncentruje do správních center.
Do budoucna je potřeba věnovat větší pozornost problematice přípravy vhodných a ekonomicky dostupných podnikatelských ploch a nemovitostí a širšímu využití potenciálu nevyužívaných ploch a objektů typu brownfields (tj. nemovitostí a objektů, které nejsou v současnosti dostatečně efektivně využívány, jsou zanedbané, chátrající, jsou ve velmi špatném technickém stavu a představují zátěž a riziko jak pro obyvatelstvo, tak pro životní prostředí z důvodu kontaminace půdy, podzemních vod apod.; objekty, které lze nově využívat pro podnikání pouze za podmínky jejich regenerace).
V první fázi vyhledávací studie bylo na území České republiky identifikováno téměř tři tisíce brownfields. Po vyhodnocení další fáze studie bylo zjištěno, že určité lokality (původně zahrnuté do celkového počtu brownfields na území ČR) nespadají do definice brownfields tak, jak jí vymezuje vyhledávací studie, a tudíž celkový počet brownfields v České republice identifikovaný pro možné regenerace dosáhl 2 264 (o celkové rozloze 10 126 ha). 37 % z nich tvoří průmyslové brownfields, důležitou roli z hlediska potenciálního využití tvoří i původní vojenské prostory a bývalé zemědělské usedlosti, přetvářené na průmyslové objekty. Cílem MPO je zregenerovat prostřednictvím OPPI v letech 2007 – 2013 ve prospěch rozvoje zpracovatelského průmyslu území typu brownfields o výměře cca 1000 ha. Ačkoliv je až 70% těchto brownfields v soukromém vlastnictví, prostředky OPPI by měly být využity zejména pro brownfields v majetku měst a obcí. Důvodem nezbytné podpory podnikatelských subjektů v oblasti regenerace brownfields (mj. ze strukturálních fondů EU) jsou výrazně vyšší náklady oproti projektům typu greenfields (tj. nových projektů na „zelené louce“), výrazně delší a složitější příprava a realizace takovýchto projektů.
