Energetická náročnost české ekonomiky a zejména průmyslu zůstává i přes pozitivní
dlouhodobý vývoj ve srovnání s průměrem Evropské unie stále vysoká. Zvýšení energetické
efektivnosti se proto stalo jedním ze základních cílů státní energetické politiky ČR.
Poměrně rychlé zlepšování ukazatelů energetické náročnosti je patrné zejména v 90. letech,
kdy zlepšování situace ovlivnil souběh dvou faktorů: zvýšení kvality hospodaření
s energetickými zdroji a dále odvětvová restrukturalizace, při které došlo k částečnému
útlumu výrobních oborů energeticky náročných. Od roku 1990 se energetická náročnost,
měřená v měrných jednotkách primárních energetických zdrojů na jednotku HDP, snížila o
17%. Nepříznivý odstup ČR se tak z úrovně 80 % nad průměrem zemí EU zmenšil a podle
odhadu pro rok 2005 se dostal na přibližně 55 – 60 %. V období 2000 až 2004 se již snižování
energetické náročnosti zpomalilo a i do budoucna je třeba počítat s tím, že realizace dalších
úsporných opatření ve spotřebě energie bude svou investiční i technologickou náročností
daleko obtížnější.
Snížení energetické náročnosti je odvislé především od podpory nových výrobních
technologií s příznivými parametry energetické a surovinové spotřeby v odvětvích průmyslu,
ve stavebnictví a ve výrobě, přeměně a omezování ztrát při distribuci energie, která mají
rozhodující vliv na konečnou spotřebu energie, kde ještě zdaleka nebyl ukončen proces
náhrady neefektivních energetických zdrojů. Další směr energetické politiky státu musí
směřovat na podporu programů, které řeší environmentální problémy spojené s využíváním
obnovitelných zdrojů energie.
Česká republika má významný potenciál náhrady fosilních primárních energetických zdrojů
obnovitelnými a druhotnými zdroji energie. Tento potenciál dosud není dostatečně využit
zejména v oblasti biomasy, bioplynu, větrné energie a druhotných energetických surovin.
Tabulka 14: Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie
Zdroj: MPO
Česká republika má zájem na využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie s cílem
náhrady fosilních primárních energetických zdrojů. Existuje zde významný potenciál
u biomasy, bioplynu a druhotných energetických surovin. V souladu se Směrnicí 2001/77/EC
o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů má v ČR vzrůst do roku 2010 podíl
výroby elektřiny z OZE na celkové hrubé spotřebě elektřiny na 8 %. Podíl obnovitelných
zdrojů energie na spotřebě primárních energetických zdrojů v roce 2005 měl podle cílů Státní
energetické koncepce činit 5 – 6 %. V roce 2006 bylo dosaženo pouze 4,4 %, to znamená, že
současný stav v České republice zatím neodpovídá stanovenému cíli.
Využití obnovitelných zdrojů energie v České republice v letech 2003 – 2005 znázorňují
následující grafy č. 3 -5:
Graf 3: Podíl využití jednotlivých druhů OZE v roce 2005
Graf 4: Vývoj využití energie z obnovitelných zdrojů
Graf 5: Vývoj výroby elektřiny z OZE
